Doc.PhDr. Jan Korzenny, CSc.

 

Doc.PhDr. Jan Korzenny , CSc. se narodil 14. dubna 1925 v Horní Lomné v budově tehdejší polské lidové školy, základní školy s polským vyučovacím jazykem, kde byl jeho otec řídícím učitelem po celé meziválečné období a také jeho maminka ve škole vyučovala.

Jeho rodiště a školní prostředí, ve kterém vyrůstal, jakoby už od mládí předznamenalo jeho životní povolání a dá se říci i poslání – být také pedagogem, člověkem , který bude lidi okolo sebe vzdělávat, vyučovat a vést.

Prožíval radostné dětství mezi svými vrstevníky, horalskými dětmi, v beskydských horách

a lesích okolo říčky Lomné a přitékajících potůčcích. Miloval zdejší kraj a celé údolí Lomné. Jako chlapec ministroval v kostele v Horní Lomné a se spolužáky se účastnil všech školních divadelních představení, které se většinou odehrávaly v hospodě U Pyška. Jako na ředitelského synka na něj nejčastěji připadaly role knížat a králů, kterých se rád umně zhostil. Po ukončení základní školy pokračoval ve svém vzdělávání na Gymnáziu v Orlové. Tam ho nejvíce zaujaly přednášky profesora Josefa Niemce, který uměl mistrně vyučovat historii. Tyto přednášky ovlivnily jeho další rozhodnutí a proto se po ukončení gymnázia přihlásil ke studiu literární historie na Univerzitu do Olomouce. Byl plný životní energie, optimizmu, touhy po vzdělání a také iniciativní. Aktivně se zapojoval do různých studentských kroužků

a aktivit, až úspěšně dokončil doktorátem filozofie svá studia a přijímá místo asistenta

na vysoké škole v Olomouci.

Lomná však pro něj navždy zůstává velmi důležitým, nenahraditelným místem, kde se rád vrací a pomáhá při různých aktivitách včetně účasti na tvorbě učebnic pro polské základní školy. Na počátku 60. let minulého století vzniká v Ostravě Pedagogická fakulta vedená profesorem Uhrem. Doktor Jan Korzenny zde začíná působit především na tvorbě studií polonistiky. Když pak v roce 1964 vznikla Katedra jazyků, stává se doktor Korzenny jejím vedoucím. Vyučuje především historii literatury, teorii literatury, literaturu pro děti a mládež

a zajímá se vazbami česko-polské literatury. Také v jeho četných příspěvcích do různých novin zdůrazňoval význam česko-polské kulturní historie. V čele katedry jazyků byl celých 20 let a na mezinárodní úrovni rozvinul spolupráci s Varšavskými vysokými školami. V té době také úspěšně obhajuje docenturu a kandidaturu věd.

Na počátku 90.let odchází do důchodu, ale byl stále plný energie a chuti do života. Zabydlel se v Dolní Lomné č. 116, v domě, který zdědil po rodičích a pilně se staral o zahrádku

a všechno, co je nutné zabezpečit kolem domu na vesnici.

Iniciativně se začal věnovat historii Lomné, jejímu osídlení, způsobům hospodaření a všem zajímavostem, které se k našemu kraji vážou. To všechno sbírá a eviduje hlavně na základě studií v archivech v Těšíně a v Opavě, kde byl častým hostem.

Díky panu Janu Korzennému se začínají organizovat výstavy z historie údolí Lomné podložené četnými materiály, dokumenty a mapami z dávné historie. V roce 1996 pomáhá při organizaci oslav u příležitosti 400 let osídlování údolí Lomné v Dolní Lomné, v roce 2000 připravuje  výstavu, podílí se na vzniku knihy u příležitosti oslav 100 let samostatnosti Horní Lomné.  Tomu předcházelo zpracování retrospektivního kronikářského zápisu obce Horní Lomná, který vznikl v roce 1992 z iniciativy starosty obce Čestmíra Kičmera. Původní kronika obce zmizela za neznámých okolností. Zpracovat tento náročný úkol bylo nejen časově náročné, ale zároveň obtížné vzhledem k roztříštěnosti materiálů v archívech v Českém Těšíně, Těšíně (Polsko), Opavě, Frýdku-Místku a Karviné. Tento zápis byl rozdělen do tří částí:

I. – historická, od nejstaršího osídlení po rok 1899, tj. vznik samostatné obce Horní Lomná

II. – od roku 1899 do roku 1939

III.- doba německé okupace 1939 – 1945.

Vzniklo tak pro obec dílo velké historické hodnoty.

Kromě historie se zabýval i s velkým nadšením fotografováním současné Lomné ve všech ročních obdobích a prováděl záznamy a vše pečlivě dokumentoval. Některé fotografie

a dokumenty jsou součástí archivů obcí Horní i Dolní Lomná.

Byl velmi aktivní i v důchodovém věku, rád si povídal s pamětníky, byl veselým, družným člověkem. Ve stáří kolem jeho 78 let se mu však začal zhoršovat zrak a přes veškerou snahu lékařů ho nemoc očí odsoudila do světa tmy a tak mu osud vzal to, co mu bylo tak drahé, milé a vzácné – psané a čtené slovo a historie. Už nemohl psát a číst, mohl jen poslouchat. Tato tragédie ho postupně upoutala na lůžko a odsoudila k několik let trvajícímu trápení.

Zemřel 21. 4. 2010 v Nemocnici na Sosně v Třinci.

Pro nás však zůstává jeho dílo, jeho odkaz k rodné zemi, Beskydám a údolí Lomné, lidem kteří zde žijí, které měl rád a pro které do poslední chvíle žil.

Zůstala dcera z prvního manželství žijící s rodinou v Olomouci a syn Pavel z partnerství s prof. Miroslavou Křenkovou, která ho do posledních chvil opatrovala a starala se o něho v dobách nejtěžších. 

Pohřeb byl uspořádán za hojné účasti v obřadní síni v Jablunkově dne 27. 4. 2010

ve 13.00 hod. a jeho ostatky byly uloženy na hřbitově v Jablunkově.